Návrat do budoucnosti aneb Malá exkurze do země, kde zítra znamená včera
(Autor: Bard)
Jak již na jiném místě našeho magazínu napsal Pejda, vrátil jsem se nedávno
ze země, která se podle všech prognostik má v budoucnosti stát jednou
z největšich světových velmocí, a to z Číny.
Slíbil jsem, že napíšu o mých zážitcích pár řádek i pro ty, kteří něměli
příležitost zúčastnil se mé "přednášky", která se konala v pátek u Mlaska,
tak tento slib plním.
Na začátek bych chtěl říct, že má návštěva této asijské země byla velmi
krátká, slovy čtrnáct dní a tudíž nemohu tvrdit, že jsem ji dokonale poznal, ale přesto ve mě zanechala hodně vzpomínek a zážitků.
Do Číny jsem vyrazil za mou přítelkyní Lindou, která mě tudíž provázela po celou
dobu mého pobytu a tím mi velmi usnadnila přechod mezi západní a východní kulturou.
Cestou z pekingského letiště, kterou jsme absolvovali taxíkem, který je mimochodem přibližně
pětkrát levnější než jeho kolega v Praze, jsem se přesvědčil o obrovské rozloze
města, které má téměř 1,5krát tolik obyvatel co celá Česká republika.
Je to prostě obří město. Nespočetné množství panelákových sídlišť, klasická stará zástavba je pomalu, ale jistě likvidována a město se tak velmi mění.
Co mě ale upoutalo na první pohled, bylo obrovské množství lidí kam jen se člověk hnul. Čínani jsou prostě všude.
Jelikož se období mého pobytu přesně trefilo do oslav čínského nového roku,
které trvají několik dní, bylo ve městě spousta slávy, která byla vidět na každém kroku - namaskovaní lidi v kostýmech, pouliční baviči, různobarevná výzdoba, umělé květiny, zvířata, postavy atd...
První den jsme strávili na jedné z těchto oslav, kde se nás okamžitě pokusil
nějaký místní kapsář okrást, což se mu ovšem nepovedlo, tak alespoň na nás řval fakjú...no ale takový lidé se asi vyskytují všude, takže jsme si nenechali zkazit náladu.
Večer jsme si došli na typické čínské jídlo, místní specialu - Pekingskou kachnu, v podstatě proužky nakrájené kachní kůže zabalené spolu s cibulí v čemsi co připomínalo arabský chleba a ještě namočené v blíže neidentifikovatelném sosu.
Každopádně to bylo celkem dobré i když dost mastné (jako ostatně všechny čínská jídla), což se ovšem nedalo říct o dalších jídlech, která jsme postupně zkusili. Jednou nám doporučili specialitu podniku, jediné co uměli říct anglicky bylo chicken, tak jsme si řikali, že s kuřetem nic nezkazíme. Jak jsme ale byli překvapeni, když nám přinesli v misce cosi, co vypadalo jako hovězí guláš, ovšem s kuřecím pokladem na dně. Tím byl regulérní pařát i s drápama! Huuhh, docela jsem se oklepal a ihned mě přešla chuť. Linda již zvyklá na místní zvyklosti, se dojídla pustila. Já jsem raději zůstal u obligátní rýže, kterou mimochodem číňani vůbec nesolí.
V průběhu několika dalších dní jsme navštívili řadu pekingských památek - Forbidden City, což je bývalé sídlo císaře, Summer Palace - letní sídlo na kopci u obřího jezera, Temple of Heaven, místo kde císař modlil za úrodu a nespočetné množství dalších a dalších templů, parků a zahrad.
Obligatorně jsme si udělali výlet na Velkou čínskou zeď, kde mě překvapila vynalézavost místních na čem by se dalo ještě vydělat. Na zeď byla pouze jedna přístupová cesta a to využitím jakési pozemní lanovky, na kterou se nasazovaly věci podobném bobům a na těch bobech člověka vytahli nahoru. Cesta dolu byla zajímavější o to, že se na těchto bobech sjíždělo plastovou dráhou pod celkem velkým sklonem. Aby však nedocházelo k vykolejením, hlídaly podél celé cesty kordony policistů (kteří jsou i jinde na každém kroku) a ukazovaly, aby člověk brzdil.
Jinak zeď je přesně taková jak jsem si ji představoval, poměrně prudké výstupy po schodech vysokých místy až 40 cm. Docela mě ovšem překvapili stánkaři, kteří na zdi prodávali nápoje a suvenýry, protože byla docela dřina nahoru vylezt i bez nákladu:-)
Po návštěvě zdi jsme ještě absolvovali zájezd do hrobek dynastie Ming, což ovšem nepředstavovalo nic jiného, než další řadu zdobených budov, altánů, soch budhů atd.
Párkrát jsme také navštívili místní Bar Street, což je ulice, která je plná hospod a kde se zdržují převážně cizinci. Ceny také odpovídali svému účelu, jedna třetinka piva vyšla na 60 Kč.
Když jsme se dostatečné nabažili Pekingu, vyrazili jsme místním expresesním vlakem do Šanghaje. Na to, že jsou tato dvě města od sebe vzdálena víc jak 1000 km, jsem byl překvapen, že vlak tuto vzdálenost překonal za 14 hodin. Vlak byl ale totálně narvaný lidma, takže v něm nebylo k hnutí. Rozhodli jsme se, že většinu času strávíme v jídelním voze, kde jsme do sebe sázeli jedno pivo za druhým. Mimochodem, čínské pivo je poměrně pitelné (narozdíl od některých slovenských značek:-)), nejlepší je Tsin-Tao. Zlý jazykové ovšem tvrdí, že tento pivovar založili Němci, takže odtud se berou jeho kvality.
Šanghaj je město na první pohled podstatně modernější než Peking. Už jen při první cestě metrem jsem byl překvapen - vchody na karty, které se strkají do turniketů, stejné i východy, takže se člověk se špatnou kartou (byli různé druhy podle počtu stanic na trase) nemohl dostat ven z metra. V každém vagónu vlaku LCD monitor s informacemi.
V Šanghaji jsme se ubytovali v nejlevnějším hotelu, jelikož všechny studentské hostely byly obsazené a přesto to bylo nehorázně drahé. Hotel byl vlastně v dřívějších dobách klášter, což bylo velmi vidět - dřevěné vrzající podlahy, obrovské místnosti, zábradlí, kamenné staré schodiště atd.
V průběhu třech dnů jsme navštívili Nanjing street - pěší zóna a komerční centrum města, obrovské obchodní domy jeden na druhém; Šanghajské národní muzeum, kde jsme se něco dozvěděli o historii země od doby bronzové po současnost; místní kopii Manhattonu - čtvrť, kterou postavili za 10 let a tvoří jí několik mrakodrapů, vyhlídková věž přes třista metrů vysoká, náměstí, pěší zóny a několikaproudové silnice; francouzskou čtvrť; Bund, což je několik set metrů široká betonem zpevněná hráz plná parčíků, pouličních umělců a vyhlídek.
Návštěvu vyhlídkové věže jsme si nechali na večer, jelikož pohled na noční město je několikanásobně lepší než ve dne. Město investovalo několik stovek miliónů dolarů do osvětletí výškových budov a v podstatě celého nábřeží. Tento pohled je jeden z mých největšich zážitků. Čína vůbec je plná kontrastů, na jedné straně takovéto obří investice, na druhé místo popelářských vozů jezdí s odpadky rykšové, do záchodu se nesmí házet toaletní papír, aby se neucpala kanalizace...
Jeden z večerů jsme si chtěli užít večeří v západní restauraci, kde měli dokonce i anglické menu (což jsme nikde jinde neviděli). Trošku jsem podcenil mou angličtinu a objednal si karbanátky s hranolkama, z čehož se ovšem vyklubaly hovězí žebra, na kterých nebylo ani trošku masa a byly obalené v chilli pastě, která ukrutně pálila. K tomu jako příloha slovy čtyři hranolky a preclík.
Že jde o žebra jsem zjistli až poté, co jsem si při marném boji o jejich rozkrojení svrhl půl talíře do klína:-)
Po třech dnech jsme se vrátili opět do Pekingu. Jeden jsme obětovali nakupování dárků, což mi neudělalo zrovna dobře, protože se o mě pokoušela nějaká nemoc a ukrutně mě bolela hlava a takováto nákupní centra jsou narvaná číňani, kteří neustále něco křičí - většinou čípa (cheap), frende, gůd, lady.
V jednom obchodě poté co jsme si něco nekoupili, protože to bylo předražené, nás překvapila prodavačka se slovy : "Nice lady, bloody heart!"
Najednou bylo 14 dní pryč a já opět seděl v letadle do Frankfurtu a v hlavě milion zážitků a vzpomínek.
Ačkoliv některé z nich byli pro mě šok, můžu každopádně návštěvu téhle pro nás tak odlišné kultury vřele doporučit. Pokud se někdy na takovouto cestu vydáte,
nezapomeňte si průvodce Lonely planet a čínsko-anglickej slovník, který obsahuje čínské znaky, protože nejenže se anglicky ani náhodou nedomluvíte, ale dokonce číňany ani nenaučíte číst čínské názvy v latince.
Připravuji galerii fotografií, brzy ji můžete očekávat...
Bard
Před opuštěním této stránky prosíme o vaše ohodnocení článku
známkou 1 až 5 (1 = super článek, 5 = už nikdy víc)
Vaše komentáře
Datum:
07.03.2005,
Autor:
Bestie
Moc dlouhy...Stačíla by pulka.
Datum:
10.01.2004,
Autor:
eliska
Dobré!!!!
Datum:
26.02.2003,
Autor:
Jorge
clanek ocenuji,byl stejne dobry jako Pejduv :o)
Datum:
25.02.2003,
Autor:
Tůmič
To je sice fakt, ale chtěl jsem to podat trochu kulantně!!!
Datum:
24.02.2003,
Autor:
Pejda
Kdyby alespoň Tůmič nekecal, že mu nejede auto. Všechny prachy na letenku totiž prochlastal!!!!
Datum:
24.02.2003,
Autor:
Tůmič
Lindo omlouvám se , ale pravděpodobně mi to do toho Pekingu nevyjde:-). Nejede mi auto. Jo a docela věřím, že jídlo nemusí být špatný, když umíš čínsky... Těšíme se všichni na květen.
Datum:
24.02.2003,
Autor:
Pejda
Teda,to že Ti přenechal postel je sice pravda, ale otázkou je, nakolik to udělal dobrovolně a nakolik nebyl schopen do postele vlézt a tak usnul radši na zemi..... :-)
Datum:
24.02.2003,
Autor:
Jane
Vzhledem k tomu, ze mi Pupko v patek prenechal svou postel, tak ty Zle jazyky necham bez komentare....
Datum:
24.02.2003,
Autor:
Linda
Doufam, ze jste si uzili pribramskou-cinskou party v patek a ze vas Bard nalakal me tady navstivit!!! Jo a Cina je opravdu bezpecna zeme! to jak Bard popisuje, ze se nas pokusil nekdo hned prvni den okrast, to je proste a proste jenom tim, ze to bylo s Bardem!;-) normalne tu k takovym zalezitostem vubec nedochazi:-) A taky samozrejme neverte Bardovi, ze cinsky jidlo se neda jist... Bard totiz po druhy cinsky veceri odmital zkusit cokoliv dalsiho (cinsky jidla fakt nezna!) a byl presvedcenej o tom, ze burgry z mekdonda a KFC jsou jediny bezpecny jidlo, na kterym se tu da zit! ok, bezpecny jsou, ale jen do ty miry, ze vis, co od nich cekat... Celkove ale musim rict, ze jsme meli s Bardem fakt super 14 dni! ...hmmm, ted uz jen ocekavam navaly navstev od vas ostatnich:-) Mimochodem na zacatku kvetna me mate doma! Sice nez na tejden, ale doufam, ze se s vama vsema uvidim! uz se na vas moc tesim...
Datum:
23.02.2003,
Autor:
Pejda
Hodně slušný článek, takových bych si zde přál vidět mnohem, ale mnohem více! Už se těším na fotky, ačkoliv jsem je již viděl u Mlaska. :-) btw: nevím, co řekne Jane na to, že jsi jí nazval Zlým jazykem :-))))