Malá příbramsko-pražská oslava Bardovo nového titulu
(Autor: Bard)
Jsou věci mezi nebem a zemí, na které je člověk krátký. Jednou z těchto věcí čas.
Jelikož jsem na strávil na VŠE fakt hodně let a zvyknul jsem si na s tímto časem
spojený pohodový způsob života, nemůže se mi nikdo divit, že mě ukončení studia zas
až tak nepotěšilo, jak by se mohlo lidem okolo zdát.
V každém případě se takováto událost musí pořádně zapít a protože jsem skončil v pátek
a většina lidí byla o víkendu na horách, přesunul jsem hlavní část oslav na úterý.
Do poslední chvíle jsem nevěděl, kolik vlastně dorazí lidí. Objednal jsem stůl pro deset
lidí v příbramské nově otevřené hospě-bowling-baru "Na Fialce". Na místo jsme dorazili
v osm večer já a moje drahá Linda. Byli jsme zde první, sedět ve dvou u dvou sražených stolů
vypadalo celkem zajímavě. Vzápětí se ale situace začala obracet, když začaly dorážet první
vlny mých kamarádů. Během půl hodiny jsem si musel vyžádat u číšníka rozšíření našeho sezení
o další stůl. K potěšení příbramáků zavítala na oslavu též pražská skvadra, tentokráte v trošku
jiném složení než obvykle. Abych to shrnul, účastnili se následující kaliči a kalenky (či kaličky, ale
kalenky se mi líbí víc):
Bard, Linda, Tůmič, Marcela, Maty, Káčula, Zuzka, José, Michňa, Frenky, Píno, Křemen se svou Neznámou,
Mlask, Radka, Denny a pražský zájezd Pasíf-Claar-Heršťa. Na chvíli se též zjevil kamarád Kódl se svou přítelkyní
Kristínou. Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl, protože jak vidíte, účast byla opravdu hojná.
Zábava se rozjela poměrně rychle. Jelikož jsem měl již malý základ z odpoledne (pouze 2xB12), nedělal mi
rozjezd žádné potíže. Zkrátka pivka jen lítala. Číšník jistě zaskočen nepředvídatelnou situací se kolem
našeho stolu jen míhal. Kdo nebyl dostatečně rychlý a důrazný, neměl šanci si nic objednat. To ovšem nebyl
můj případ. Lehce zpruzen byl zpočátku Claar, čemuž se ovšem zas až tak nelze divit. Ve chvíli, kdy bylo pražákům
doneseno vytoužené jídlo (což bylo asi hodinu po objednávce), se pingl Claara zeptal, co to vlastně chtěl k jídlu.
Uznávám, že by mě to asi taky naštvalo. Naštěstí si s Claarovým jídlem pospíšili a předali mu ho brzy a s omluvou.
Od devíti hodin byl objednán bowling, což většinu příchozích zlákalo do vedlejší místnosti, kde se začal
odehrávat match. Přes značně pokročilý stav jsem podával božské výkony. Suverénně jsem vedl po celou dobu. Chvílemi
mé vedoucí postavení ohrožoval pouze Denny, který ovšem ke konci odpadl. Překvapení se ovšem zrodilo v posledním
kole (což mě zrovna nepotěšilo). Do té doby velmi podprůměrný Maty (jehož skóre občas vylepšoval naopak velmi dobrými
zásahy Michňa) srazil prvním hodem desátého kola všechny kuželky, což znamená, že pokračuje v házení. V té chvíli jsem
měl já již svůj hod za sebou a na ukazateli skóre svítilo 119. Po Matyho hodu jsem již věděl co mě čeká. Skóre 115 bodů a
dvojnásobek do dalšího hodu znamenaly jediné - můj propad na druhou příčku. Po druhém hodu, který provedl Michňa, se jejich
skóre vyšplaholo na 124. Byl jsem zklamán, tolik chutí a tak málo času:-)))
V dalších zápasech se vystřídali všichni příchozí, ale tak vysokého skóre jako v první hře již nebylo dosaženo.
Pár jedinců si v těchto chvílích ulítávalo na místních videohrách, především na dvousedadlové Daytoně 2, což jsou
automobilové simulátory s Force Feedbackem. V té době jsem byl již značně posílen alhokolem (matně vzpomínám pouze na Káčulinu
Tequillu a Josého "normálního" paňáka zelený, slovy 1 dcl). Ostatní na tom byli obdobně. Každou chvilku kolem mne
proletěl někdo s paňákem. Kolem půl jedný začal již značně posílený Pasíf balit jointa přímo v hospě na stole,
což se ovšem vůbec nelíbilo místnímu personálu. Pasíf si svého špeka přesto dobalil.
Když už nás kolem jedné začali z hospody vyhazovat, dostal José šílený nápad, že skočí pro káru a zajedem na jedno do motorbaru.
Této myšlenky se překvapivě dost lidí chytlo. José opravdu pro auto došel a tudíž jsme jeli. Naštěstí si z celé jízdy moc nepamatuji,
ale tuším, že byla dost divoká. Vzpomínám si akorát, jak nutil Káčulu vystoupit u jejího baráku, aby už šla dom, což se jí ale vůbec
nelíbilo a nehodlala vystoupit z auta. Poté jsme odjeli do zmíněného Motorbaru. Na cestě dovnitř jsme ovšem potkali majitele, kteří právě
šli domů. Destinaci jsme proto museli změnit, skončili jsem v nedalekém baru U Michala. Tam jsme objednali pár pivek a kdyby nás nevytahnul
již dost unavený Heršťa, asi bychom tam kalili dodnes.Zpáteční cesta byla stejně divoká jako ta první. Akorát si pamatuju skřípění brzd u
domu Káčuly a zvuky klaksonu (který vzbudil celý barák a díky čemuž měla Káčula druhý den pěkný průser).
Celý dlouhý večer završil malý incident s Josém, který jsme příliš nepochopili. Ve chvíli, kdy José vystoupil,
skočil jsem mu z legrace za volant, načež Heršťa vytrhnul klíče se zapalování, aby mě náhodou nenapadlo s tím někam odjet. José
ale reagoval zcela nepochopitelně, když začal vytáčet 158 a posléze říkat do telefonu
něco jako : "Chtěl bych nahlásit odcizení osobního automobilu...". Po tomto vystoupení mu Heršťa klíče neprodleně vrátil, načež José
zmizel v autě a beze slova odjel. No uznáte, že na to jsme museli odpálit Mistra Jointa, abychom vůbec pochopili, co se vlastně stalo.
Potíž byla akorát v tom, že jsme ho odpálili přímo ve výtahu, který navíc nesvítil, takže jsme několik desítek
minut jezdili nahoru a dolu v téžce zhuleném výtahu.
A to byl konec jednoho dlouhého únorového večera......
Bard
Před opuštěním této stránky prosíme o vaše ohodnocení článku
známkou 1 až 5 (1 = super článek, 5 = už nikdy víc)
Vaše komentáře
K tomuto článku není dosud žádný komentář.