Měsíc pražsko-příbramského přátelství zdárně pokračuje!
(Autor: Pejda)
Onehdy jsme se s Bardem bavili o tom, že od té doby, co Linda odjela do Číny, tak že spolu kalíme mnohem častěji, než předtím. To je sice pravda, ale v pátek jsem zjistil, že jsme spolu kalili minulé dva týdny a že tomu tak bude i tento víkend. Proto jsme se rozhodli tento čas pojmenovat po vzoru československo-sovětského přátelství na měsíc pražsko-příbramského přátelství. Ale netýká se to pouze Barda, ale také Tůmiče, i to vidím poslední dobou velmi často. Ve čtvrtek šel Bard s Aktífem do kina na nějaký americký krvák a při této příležitosti se Ti dva neožrali, ale naopak se dohodli, že by bylo záhodno jet zakalit do Jevan. Ujednáno, dohodnuto, na sobotu byla naplánována akce v Jevanech. Bard dohodnul přítomnost Příbramáků Tůmiče, Mlaska a Radky. V pátek večer mi od Barda přišla SMS: „Prijedeme po obede, ted jdu na jedno.“ Neměl jsem důvod Bardovi nevěřit, jeho slova mají totiž váhu.
V sobotu mi Bard volal, že se vydávají na cestu a budou na místě odpoledne. Pak mi volal ještě jednou, že už na místě jsou a kde že jsme tedy my, Pražáci. Musel jsem mu sdělit, že Pražáci ještě Prahu ani neopustili a chvíli to bude trvat, než tomu tak učiní. Na to Bard prohlásil, že se stěhují do hospody a máme je tam vyzvednout. Když jsem asi hodinu poté přistupoval k Aktífovi a Jane do auta, tak se zrovna Aktífa snažila pokutovat nějaká policejní guma. Když ten policejní mozek ale viděl, že Aktíf nelhal a doopravdy v tom pruhu pro autobus pouze čekal na mě, tak na něj udělal jenom bubu a pustil ho dále. Aktíf hned po nastoupení mě upozornil, že v neděli musí být nejpozději v poledne doma, takže s tím máme počítat. Samozřejmě jsem tuto informaci bral strašně vážně a už cestou tam jsem si balil věci na cestu zpět. :-)
Když jsme přijeli do Jevan, tak jsme se hned vydali do místní knajpy, kde čekali Příbramáci ve složení: Bard, Tůmič, Mlask a Radka. A nyní si vzpomeňte na moje slova ze začátku článku. Tam mě Bard upozorňuje, že jde na jedno. Když jsem ho viděl v knajpě v Jevanech, tak jsem pochopil, že Bard sice na to jedno šel, ale u jednoho nezůstalo. Vypadal tak nezdravě, že auto musel řídit Tůmič. Z Barda vypadla informace, že byl na Chmelnici a pak se stěhoval do Absintu, mě neznámého podniku kousek od nonstopáče. Jelikož na Chmelnici zavírají asi o půlnoci, tak očividně v Absintu musel ještě nějakou dobu kalit. Ale i Mlask prohlašoval, že není zrovna v nejlepší pohodě a nebyl tak jediný, i zástupci pražské smetánky bojovali s následky kocoviny. No ale zase na druhou stranu, něco takového je přece v sobotu docela normální, nemyslíte?
Po příjezdu do domu jsme nejdříve všichni svorně obdivovali vytříbený vkus paní domu. Konkrétně tím mám na mysli plyšový květák, svíčku v podobě exotického nápoje, skleněné ovoce, které hned bylo přestěhováno do mrazáku k pozdější konzumaci. A protože Aktíf s sebou vzal i míč, šli jsme si na parádně sestřiženou travičku kopnout. Možná to někteří z vás vědí, ale ani Aktíf a ani Pejda na tom poslední dobou nejsou zdravotně zrovna nejlépe, koleno prostě vždy neposlouchá, jak by mělo. Chvíli jsme si tedy kopali, sobotní večerní idylka. Tedy jenom do té doby, než si Aktíf při pokusu o efektní zpracování míče na balon šlápnul a jeho levé koleno zátěž nevydrželo. Ačkoliv zranění vypadalo ze začátku velmi nepěkně, naštěstí se později ukázalo, že snad nešlo o nic vážnějšího. Ovšem i tak jsme toho radši nechali. Poté nás nenapadlo nic lepšího, než si dát nějaký ten chlazený Braník, Tůmič kalil grogy, Aktíf pil grog bez vody a že mu Tůmič sladil doopravdy poctivě! Po chvilce vytáhnul Aktíf ze skrytých zásob láhev lahodné vodky přímo ze Sovětského svazu a dal ji chladit. Takovou láhev je sice potřeba chladit dlouze, ale když kolem ní běhá zástup žíznivců, tak v tom mrazáku dlouho nevydrží. A také nevydržela. Aktíf ji neustále vytahoval a rozléval a pomalu se nechali přesvědčit i „kocovináři“, že by si měli nechat nalít. Když jsme tedy společnými silami láhev dopili, vydali jsme se vstříc zlatému hřebu večera. Ano, tušíte správně, šlo o návštěvu vířivky. Tam se již kalilo doopravdy poctivě a náladu nemohl zkazit ani dlouho trvající déšť. Alkohol se potom na některých již znatelně podepsal, třeba na Bardovi, který se po návratu ze záchodu snažil vecpat zpět odvážným skokem, Tůmič se pokoušel o přemety vpřed a vzad, Aktíf zase zkoušel, jak dlouho vydrží pod vodou. Vydržel tam tak dlouho, že se někteří obávali, že se utopil. Ale pokud se nepletu, tak se neutopil. Když jsme se navrátili zpět do domu, tak nám Tůmič připravil nápoj na zahřátí. Grog z peprmintového likéru. No po pravdě řečeno jsem tento lektvar ochutnal, ale dvakrát jsem z toho nadšen nebyl. Ovšem někteří tento nápoj s chutí vypili. Aktíf to ale nebyl. Vytuhnul v posteli a do bojů o titul „Nelsona Mandely“ nezasáhl.
Ráno jsme zjistili, že snad ani nikdo nemá kocovinu a že se nikdo nepozvracel. Hned po snídani se Mlask s Radkou pustili do vaření přivezené krůty. Aktíf hned po snídani (viděl jsem ho jak s Bardem snídají Braník) opět usnul na gauči a nemohl se tak zúčastnit hraní „Osadníků“. Hráli Mlask, Radka, Jane a Pejda. Proti mé účasti se sice vyslovili někteří hráči s tím, že se se mnou hrát nedá, ale všichni dobře víme, že to není pravda. „Osadníky“ jsem zatím vyhrál asi jednou, možná dvakrát v životě. A mělo to tak pokračovat i nadále. Agresivní hrou na hranici pravidel se o vítězství přetahoval Mlask s Jane, Pejda a Radka byli odsouzeni do role statistů. A protože Bard a Tůmič nemohli hrát (ta hra je doopravdy pouze pro 4 hráče), tak se pustili do výroby knedlíků. Tůmič krájel jako o život a Bard podléval krůtu. V mohutném finiši vyhrála „Osadníky“ Jane a začala oslavovat toto památné vítězství. Naštěstí chvíli po té byl připraven oběd a další hra tak nebyla sehrána. Oběd chutnal báječně a Mlaskovi starosti, jestli toho bude dost, se ukázaly jako liché. Bylo toho dost, dokonce si Aktíf odvezl domů výslužku pro jednoho z jeho věčně hladových bratrů. Nakonec si skoro všichni ještě přidali, jak moc jim chutnalo. A i holky, které většinou dbají na linii jejich štíhlých těl, se neupejpaly a pořádně se najedly.
Teď bych rád upozornil na fakt, že Aktíf v sobotu prohlašoval, že musí být v neděli v poledne doma. Oběd jsme dojedli asi v půl třetí. Po velmi náročném obědě jsme usedli k televizi a sledovali film pro pamětníky. Byla to děsná blbost, šlo o nějakého prvorepublikového Jamese Bonda, no asi si to sami dokážete představit. Pak ale začal Aktíf upozorňovat, že by asi měl jet domů. S veškerým úklidem a pracemi se nám podařilo asi v pět hodin stát u připravených vozů. Aktíf ale dům opustil přesně úderem šesté hodiny. Pak jsme se ale již definitivně vydali směr Praha, Příbramáci směr Příbram. Bard měl ale problémy s orientací a cestou domů si zajezdil rallye po okolních polích.
No celkově velmi vyvedená akce!
Před opuštěním této stránky prosíme o vaše ohodnocení článku
známkou 1 až 5 (1 = super článek, 5 = už nikdy víc)
Vaše komentáře
Datum:
09.10.2002,
Autor:
Bard
Přesně tak, Vyšatovic vířivka je velmi léčivá, zvláště když je venku 5 stupnů a prší:-) Ne, vážně to bylo dost dobrý. Někdy to budem muset zopakovat.
to Aktíf ::: po obědě není v normálních kruzích považováno 17.15:-)
to Pejda ::: zapomněl jsi mě upozornit, že ta zkratka, kterou si nám poradil na cestu zpátky je sjízdná pouze s Vyšatovic LandRoverem a jemu podobnými stroji - takovej off-road už jsem dlouho nezažil, byl jsem rád, že jsem někde neutrhnul vejfuk:-)))
Datum:
08.10.2002,
Autor:
mlask
Jsem opravdu,ze jsem se mohl teto akcicky ucastnit.Jak je nekterym znamo,byl jsem ted tezce nemocen.Nastesti odpoledni zdravotni vychazky na Chmelnici s Chozem a ostatnimi mne vylecili natolik,ze jsem uvazoval zda se nemam nechat uschopnit na vikend.Tu se objevila nabidka jet do lazni k Aktivovi a ja mel jasno.Hned jsem se nechal uschopnit.Chtel bych potvrdit,ze Vysatovic virivka je leciva.Tim bych chtel podekovat vsem co se ucastnili meho uzdraveni.Snad jim to budu moc nekdy vynahradit.DIKY mlask