Maxireportáž o kalbě v Měsíčním údolí

(Autor: Pejda)

Ve čtvrtek večer jsem šel s Foglem do hospody ke Kláťovi na jedno a v tom mi přišla SMS, ve které mi psala bulharská Věra, že se druhý den jede k ní na chalupu, kde se bude konat velká kalba. Sice jsem původně chtěl sedět doma a koukat do zdi, ale změnil jsem plány a přislíbil mou účast. I Fogl se tvářil, že do toho jde a tak jsme se domluvili na pátek odpoledne, že tam pojedeme. Fogl sice měl auto v servisu, ale nebyl ani trochu problém se tam dostat vlakem. Ovšem když mi v pátek odpoledne volal MUDr. Moravec, tak jsem se dozvěděl, že Fogl nestíhá a tak budeme muset jet bez něj. A taky jsme bez něj jeli. Moravskej nastartoval Hondu Civic s letním obutím, již skoro beze vzorku. Sraz byl na odpočívadle kousek od Senohrab, kde již čekala druhá partička se Šťépou, VěrouŠ a VěrouL. Pod stolem se ještě krčil Věřin pes Vendula. Po vydatné večeři jsme se vydali na sídlo Škopů a také jsme tam dorazili. Sice dojet až přímo k baráku byla záležitost spíše pro auta s pohonem na všechna kola, ale i tak se nám to podařilo. Vevnitř byla strašná zima, vážně úděsná, takže Štěpán zatopil. Když se ale dlouho nic nedělo, tak jsem po důkladném prohlédnutí musel konstatovat, že Štěpán měl při topení příliš velké oči a tak kamna naládoval až po střechu a oheň již velmi brzy udusil.

Ujal jsem se toho tedy já, s trpělivostí a zálesáckým umem jsem oheň rozhicoval a za chvilku již kamna hřála. A docela slušně, kdyby teda ty kamna nebyla postavena na tak špatném místě, že pokoj vyhřívala hodně skrovně, skoro vůbec. Dali jsme si tedy víno (červeňáka) a usedli do křesel. Všichni se začali pořádně nalévat, jenom já jsem se držel trochu pozadu, protože stále tu byla možnost, že za námi přijede i Fógl. To ale bylo v Měsíčním údolí hodně veselo. Všichni se do láhve pořádně podívali a tak mizela jedna za druhou. K tomu ještě Moravskej servíroval chlebíčky, které sám přichystal z nakoupených zásob. Jednoznačně chvalitebná záležitost! Pak se ozval i Fogl, že sedí ve vlaku a máme ho přijet vyzvednout na nádraží. Sedli jsme tedy se Štěpánem do auta a vydali se pro Fogla. Na místě jsme ponechali Věry s Moravským s tím, že si nějakou zábavu určitě najdou. A asi i našli. Fogl sice přijel asi o půlhodiny později, ale i tak přijel. Nejdříve se musel vzpamatovat z faktu, že jel po několika dlouhých letech opět vlakem, ale pak se hned ptal po nějakém obchodu, kde se prodává víno. Nejbližším byla čerpací stanice, kde se dokoupili láhve červeňáka. Ještě se myslím sluší dodat, že Fogl byl na celý víkend vybaven velmi, ale velmi skromně, jel rovnou z kanceláře a měl s sebou vlastně jenom to, co měl na sobě. Což nebylo až zas tak moc, vlastně jenom svetr a bundu. Ale to je jedno. Od čerpací stanice jsme jeli do místní hospody v Poříčí nad Sázavou. Všichni přeci dobře víme, že není nad kroucený. V hospodě měli Gambrinus a Ferdinanda. Ferdinand je sice pivo opředeno mnoha legendami, ale musím říct, že nechutnalo ani trochu špatně, ba naopak. Po návratu do domu byl Fogl bouřlivě uvítán a já jsem si zase všimnul, že vevnitř je již mnohem tepleji, než když jsme odcházeli.

A pak se začalo drsně kalit. A to vážně drsně, padala jedna láhev červeného vína za druhou, ještě že to nepiju a tak jsem se napájel Coca-Colou. Pak toho měl dost i VěraŠ a odešla spát. Teprve potom se ale večírek pořádně rozjel, Štěpán začal, jak je jeho dobrým zvykem, hlásit jako Vladimír Menšík, Fogl urychleně doháněl alkoholový deficit a doktůrek toho měl už dost, ležel na gauči, pokuřoval červený máčka a koukal do stropu. A VěraL? Ta dělala, že se jí to netýká a fotila jako o život. Fotky ale nechce vydat, proto kdo je chce vidět, ať se obrátí přímo na ni. Doktůrek ale dlouho nehrál, že spí, za chvíli již doopravdy spal, ale s cigaretou v ruce. Najednou vstal, podal mi jeho dosud hořící cigaretu, zase zalehnul a okamžitě usnul. Bylo znát, že večírek se blíží konci, tak jsem se zvednul a šel spát. Když jsem již pomalu usínal, tak jsem si pochvaloval, že mám v lednici ještě flašku bílého vína a jak si ji druhý den vychutnám. Ovšem jen o trochu později jsem zezdola slyšel Štěpána: „To je hrozný, už nemáme nic k chlastu, to jsme už asi všechno vykalili.“ Pak byli slyšet kroky, otvírání lednice a najednou výkřik: „Jé je, tady je ještě flaška běloby!“ a poté jak víno mizí v hrdlech opilců......

Druhý den jsem vstal, sešel dolů do společenské místnosti a tam našel Moravskýho na gauči, jak spí. Ale nikde nebyl Fogl! Fogla jsem našel až v kuchyni, kde spal na lavici u kuchyňského stolu zlomen v pase do pravého úhlu. Vstal, kouknul na mě a prohlásil, že mu není zrovna dvakrát nejlíp. Taky moc dobře nevypadal, dialýza by mu určitě neuškodila. Postupně se budil celý dům a scházel dolů. Všichni jsme posnídali (asi kolem poledne) a vyrazili na výlet. Výlet spočíval v procházce s Měsíčního údolí na Kokořín. Cesta vedla údolím Kokořínského potoka, malebným údolím, bohužel značně rozbahněném. Nic moc, doktůrkovi a jeho luxusním Nike teniskám se ta cesta nemohla moc líbit. Když jsme dorazili na Kokořín a prohlédli okolí toho známého zámku, tak jsme se museli vydat do Benešova na nádraží, protože tou samou cestou bychom se za světla zpět již nedostali. Zde je třeba podotknout, že jedna zastávka vlakem Českých drah stojí 16 Kč! To je 0,5 €! Docela slušná pálka, ale co se dalo dělat, cestovat jsme chtěli, tak co. Když jsme vystoupili v Mrači na nádraží, tak již vesnicí projížděl Matějskej s Markétou. Všichni jsme se na ně již moc těšili, protože celý předchozí večer se vášnivě debatovalo o jejich vztahu. Nebudu říkat, kdo byl na čí straně, ale bylo nás proti Štěpánovi mnohem víc. :-) A jen co jsme spatřili Matěje, tak se objevila kamarádka VěryŠ, Vendula a její přítel Ondra. Naskákali jsme tedy do aut a vydali se do Měsíčního údolí. Jen co jsme vylezli z aut ven, tak přijel i Kyril s Johankou a za chvíli potom i Štěpánův kámoš Filouš, kterého uvítali hlavně holky. Najednou nás tedy nebylo šest, ale již čtrnáct, což i na tak velký dům bylo docela dost. Proto bylo rozhodnuto, že zajdeme do vesnice do hospody a poté i na místní diskotéku. Jenže hledejte v takové malé vesnici v hospodě stůl pro čtrnáct lidí...... Nepovedlo se a tak jsme se přesunuli do místní vinárny, která s hospodou sdílí stejnou hospodu. Tedy až na to, že tam točí jenom Prazdroj 12?, který ze srdce nemám rád. Jenže co mi zbylo jiného, než se jím začít nalévat? No tušíte správně, nic. A k tomu tam byla i dost nesympatická a k tomu dle mě i blbá servírka, která absolutně nestíhala. Ale taky nebyla schopná spočítat účet, to je taky pravda. :-) Proto jsem byl jedině rád, že bylo v deset hodin rozhodnuto, že se stěhujeme na diskotéku. To už ale mezi námi nebyl Kyril, který se musel jet připravovat na zápas Penélope Cruz. A tak jel. Vydali jsme se tedy na místí diskotéku.

Fogl neustále mektal, že ještě není na něco takového dostatečně nalitej, ale i tak zaplatil vstup a vstoupil do ráje popové hudby. Diskotéka byla sice docela slušně vypadající a prostorná, ale to, co předváděl DJ, byla katastrofa. Proto nezbylo nic jiného, než se začít pořádně nalejt. Měli pivo Démon, které kalí moji kamarádi z Příbrami a pak ještě desítka Vévoda. :-) Divná značka, ale pít to šlo. Holky zase zjistily, že na diskotéce byla akce „Berentzen za 20“ a cpaly do sebe kyselá jablka, třešně, hrušky, švestky a jiné ovoce. MUDr. Moravec takové patoky odmítnul pít a začal se nalévat vodkou. Docela jsem ho pochopil a brzy se k němu připojil. Do toho ještě Štěpán vytáhnul karty a začali jsme hrát „Vožralý eso“ – hru, při které se člověk strašně nakalí. Asi je to pravda, protože po několika kolech vožralýho esa jsem byl tak nalitej, že jsem šel i na taneční parket. Když jsem se z něj vrátil, tak jsem si dal zase nějakou tu vodku a pak „ne že by se chtělo, ale dál jsem čelo“. Jistě chápete, že jsem prachsprostě usnul na stole. Když jsem se probudil, tak mi bylo řečeno, že jdeme domů. To se mi ale samozřejmě moc nechtělo, spalo se mi tam velmi dobře. Tak jsem chytil MUDr. Moravce pod krkem a chtěl mu jednu natáhnout. Jak jsem poznal, podobný nápad měl i Fogl, který se zase chystal zmlátit Štěpána. Jenže v tom okamžiku, nikdo z nás neví odkud, se ze tmy vynořili postavy vyhazovačů a ti nás vyrazili ven na chodník. Protože jsme stejně chtěli jít, tak jsme se ani nebránili a vydali se na cestu zpět. Jak jsem došel, to dost dobře nevím, ale nějak jsem došel, protože jsem se ráno probudil v posteli. A udělal jsem dobře, že jsem zalehl do postele, protože dole probíhala další příšerná party, kdy Ondra vytáhnul svého notebooka (moc pěkná věcička), napojil ho na boxy a začal pouštět takové to příšerné tuc, tuc, tuc, prostě ty několika hodinové mp3, kdy to vydává zvuky, jako když někdo tluče hodinu trubkou do zábradlí. Děsný. A protože asi nemá smysl povídat o tom, jak to vypadalo v neděli ráno a přes den, tak to radši vypouštím.

Před opuštěním této stránky prosíme o vaše ohodnocení článku
známkou 1 až 5 (1 = super článek, 5 = už nikdy víc)

Vaše komentáře

Datum:

14.03.2005,

Autor:

mapuk

Větší kravinu už jsem dlouho nečetl- i s pravopisnými chybami, ale zaujala mě jedna věc, že náš pes se také jmenuje Vendula, to jsem neslyšel nikde. Čau

Datum:

26.11.2002,

Autor:

Pejda

Ve článku došlo k chybě! Nešli jsme na Kokořín, ale na Konopiště!

Datum:

24.11.2002,

Autor:

Pejda

Tak to každopádně!

Datum:

24.11.2002,

Autor:

Bard

No, tak to mohla bejt slušná pařba, jen co je pravda:-) Asi budem muset zase udělat nějakej společnej příbramsko pražskej výlet:-)

zavřít okno