Jako ideální termín jsme si vybrali půlku února, kdy každý z nás očekával ve Vysokých Tatrách závaly sněhu. Bohužel, jak je již dobrým zvykem, tak když se už někam vydám, tak mi samozřejmě počasí ani trochu nepřeje. Bylo tomu i tentokráte. Ale vše pěkně po pořádku.
Odjezd byl naplánován na 10. února 2002, kdy odjížděla z Prahy pražská smetánka Aktíf a Pejda. Zde musím vyslovit velkou pochvalu agentu Aktífovi, který nejenom že nenavázal na několikahodinové zpoždění, které nabral při cestě na Slovensko v létě, ale naopak byl přesně v 16:00 připraven k odjezdu. Byl jsem z toho docela šokován. Také měl perfektně připraven vůz Land Rover 2.5 TD, který se později projevil jako ideální vůz do náročných vysokohorských podmínek. Cestou do Příbrami jsme se s Aktífem stavovali ve Vraném nad Vltavou, kde bydlí Janiny rodiče. Ovšem jaké bylo překvapení, když nám místo paní Jane sr. Otevřeli úplně neznámí lidé, vnutili nám lyže a několik beden jídla a vykopali nás ven. No zase na druhou stranu si říkám, že je lepší, když nám věci dávali, než kdyby nám je brali. :-) Poté jsme se vydali do Příbrami, kde jsme měli naložit agenta Barda a Lindu. I oni byli dost překvapeni tím, že Aktíf doopravdy přijel včas! Takže ani jeden z nich ještě nebyl připraven. Ale to bylo ve své podstatě úplně jedno. Vydali jsme se na nákupy do místního Kauflandu, kde k nákupům vyhrává místo popíku středního proudu pořádně tvrdý metal a tak není divu, že i před regály plnými moukou a cukrem postává u vozíku malá žena staršího věku, která hrozí ukazováčkem jako na koncertu Výčepu v klubu Junior. Nákupy probíhali celkem v klidu, jenom se celý příbramský Kaufland dozvěděl, že Aktíf smrdí. Dvojice žen, která byla zrovna poblíž, když jsem tuto hlášku vypustil, se začala smát. Musel jsem ty ženy politovat, myslely si, že se Aktíf a já s nimi chceme seznámit, ale přitom jsem jenom prohlásil to, co je pravda a to že Aktíf smrdí. Normálně bych musel říct, že Aktíf nejenom smrdí, ale i chrápe, ale vedle agenta Barda je Aktíf tichý jako je Pasíf normálně nahulený. Ale největší překvapení na nás čekalo při nákupu piva. Ovšem nepřekvapilo mě, že si Aktíf na 6 dní bere dva kartóny, ale naopak mě překvapilo, že Bard (který se proslavil tím, že prohlásil: "Deset piv za týden? No to teda nedám!" "A kolikátý už máš dneska?" "Asi sedmý…." "A co je dneska za den?" "No pondělí……" :-) :-) :-) )si sebou bere pouhých 18 (slovy osmnáct) piv! To jsou tři piva na jeden den….. No docela dobrodruh, když uvážíte kvalitu slovenského piva (nemyslím tím Zlatý Bažant a Smedný mnich, to jsou docela dobrý piva). Nejlepší byl ale (už zase!) Aktíf. Neustále běhal po Kauflandu a pokaždé, když jsem ho viděl, tak v měl v ruce novou láhev slivovice.…..
Po návratu z nákupů jsme se přesunuli do Bowling Baru na Fialce. Docela příjemný podnik, původně jsme sice chtěli jít do Simplu, ale tam se zrovna konala Techno party…. Na Fialce mají obrovské plátno, kde neustále běží olympiáda a hlavně tam mají nejlepší značku piva na světě, ne není to Bud Light od Anheuser Bushe, ale je to Budvar 12tka od národního pivovaru z Českých Budějovic. Výtečné pivo! Tam jsme se tedy před cestou občerstvovali (nejvíc se zase občerstvoval Aktíf, který měl VELKOU žízeň). Přišla tam za námi i Bardova sestra Marcela a tam nám zase povídala, jak to vypadalo, když Bard oslavoval na Fialce. U ní a Jirky Tůmiče spal Pasíf, který se již nevešel k Bardovi domů. A hlavně Pasíf s Tůmičem přišli domů asi ve čtyři ráno. Byli tak potichu, že Marcelu vzbudili a tak se přesunuli do koupelny. Tam se smáli tak nahlas, že vzbudili skoro celý dům….. Také se na nás do Fialky přišla podívat i Káčule s přítelem (teď si nevzpomenu, jak se jmenuje).
Ráno se mi podařilo všechny včas probudit a úderem osmé jsme opustili Příbram. V Jihlavě jsme nabrali Julii a vydali se za Jane do Bielovodské doliny.
Cesta probíhala v poklidu, na hranicích bez problémů, jenom se nám nepodařilo dorazit na místo za světla, ale až v šest večer. To už byla na místě tma, ale podmínky nám cestu výrazně zjednodušily. No a jak bylo na Slovensku, o tom si přečtěte v dalším článku!