Velmi povedený večírek
(Autor: Píno)
Asi trošku proto, že se teď nudím a asi trošku proto, abych trochu oživil Agenty, asi taky trošku proto, že nikdo posední dobou nikam nechodí a líže si doma v teple rány, aby se mohl vydat do boje s moravskými sklepmistry a mě je smutno, že tam nejedu s nimi, asi taky proto že vás mám rád, rozhodl jsem se podělit se s vámi o jednu akcičku, kterou jsem sám neplánoval, kterou jsem ale sám zrealizoval a kterou jsem sám propil.
Nejdříve chci zdůraznit, že to byla všechno spíše souhra náhod a okolností a že se proti mně spikly všechny mocnosti světa a že já prostě za to ani v nejmenším nemůžu. Já ne…
Tak tedy… Sedíce v baru Numero Uno, vracel jsem se domů ze školy, když tu mě napadlo, že dnes se přeci po roce a půl stráveném ve Státech vrací bráška Křemen!!! Jak se mi po něm stýskalo… Jak rád bych ho zase viděl. Váhal jsem jen chvíli. Musím se s ním setkat. Ale Jak a kde? Aby se mi lépe přemýšlelo, kdy a jak ho odchytit a pokecat s ním, objednal jsem si ještě jedno "poškolní" a zavolal Michňu. Michal je samozřejmě pro každou špatnost a tak se hned uvolil dojít se mnou ke Křemenům pro Křemena. A tady se poprvé projevila trestuhodná nedůslednost mých plánů, která mě pronásledovala až do konce. U Křemenů nebyl nikdo doma a já zapomněl vypracovat plán B. Začalo se stmívat a mě bylo jasné, že se musím zachovat jako muž, že se musím rozhodnout co dál!!! Pohlédl jsem Michňovi zblízka přímo do očí a ucítil pach octa a cibule. Naše pohledy se spojily a my v tu chvíli byli Jeden. Pocítili jsme neskonalou touhu… touhu po několika doušcích zlatavého moku. Vzali jsme se za ruce a jako o život utíkali na Jih (restaurace 4.cenové - pozn. autora), kde jsme hrdélkem prolili dvě desítky oblečené v dresu Gambrinusu.
Jaké ale bylo mé zděšení, když mi Michňa po druhém pivu oznámil, že musí jít do práce, si jistě sami dokážete představit. To byla druhá rána osudu. Věděl jsem, že musí jít, ale v hlouby své duše jsem též cítil, že já s ním jít nemohu. Rozloučili jsme se a já si objednal další. Na stole zůstalo několik hranolek z Michalovy večeře. Nutkavá připomínka jeho nepřítomnosti. Zmocňovala se mě nervozita a strach z osamělého pití. Vytáhl jsem telefon a začal prohlížet seznam. A vida!!! Už u B jsem narazil na naději… Ještě, že jsem si Štěrbiho uložil jako Barda, jinak bych se k této pijácké jistotě propracovával mnohem delší dobu a musel bych si objednat další "osamocené" pivo. To jsme nakonec stejně udělal, protože Bard zrovna pařil s Mlaskem a Frenkym nějakou zajímavou PC hru a poslal mě s mým návrhem k šípku. Pak jsem si vzpomněl, že na agentech byla zmínka o tom, že Bard je nemocný. Pochopil jsem. Chudáček. Jenže ta rána byla mnohem hlubší, protože jedním telefonátem jsem přišel o tři partnery do putiky, proto jsem si u pingla Fandy objednal rum. "Na žal…" řekl jsem a polkl…
Dostal jsem hlad a tak jsem z ubrusu zlikvidoval Michňovy hranolky. Viděl to Fanda a já si ze studu musel dát ještě jeden rum. Jména ze seznamu ubývala a já pořád seděl sám v Jihočeské restauraci bez kamarádů, bez hranolek a v této chvíli už i bez jistoty v chůzi. Fanda začal zvedat židle a bylo na něm vidět, že s nechce pouštět do počítání těch vidlí u mě na lístku. Bylo mi ho líto a tak jsem mu dal pětikilo a že je to jako dobrý. Nebylo, ale to mi došlo až ráno, když jsem doma prohrabával kapsy bund a kabátů, abych si mohl koupit snídani… Zvedl jsem se od stolu a vykročil ze dveří.
Když jsem v sobě hledal odvahu sejít schody vedoucí od dveří té příjemně zakouřené a teplé hospůdky na studený asfalt ulice, nahmatal jsem něco v kapse u kalhot. Bylo to takové velké a tvrdé a hýbalo se to. "Telefon… vybruje…!" vykřikl jsem a nedobrovolně se vydal na průzkum asfaltu. Vleže jsem vytáhl z kapsy telefon a zmáčkl zelené tlačítko. "Čau Píno…" byl to Křemen… "Jsem v Motoru… zajdi…" "Už letim, brácho," pravil jsem lezouce po čtyřech zpět do hospody, abych od Fandy vyžebral bolestné - panáka na cestu do Motoru. Hodnej kluk… Utišil mou bolest hltem kořalky přímo z láhve…
Cesta, pokud mohu podle škrábanců a modřin na tváři soudit, byla dosti trnitá a vůbec všelijak nebezpečná. Ale už za hodinu jsem stál před Motorem… Točila se mi hlava, bolelo mě koleno a přední zub a z odřené ruky mi tekla krev. A navíc… nebylo mi nějak dobře… asi ty hranolky… "Ještě že za dveřmi je Křemen," říkal jsem si… "záchranář." Netušil jsem jak blízko za těmi dveřmi je a když jsem vrazil do baru vrazil jsem zároveň i dveřmi do smějící se Křemenovy tváře. Přestal se smát, ale držíce se za nos, začal mluvit něco o tom, že mě rád vidí. A pak to přišlo… Snad ten šok z toho, že jsme se tak dlouho neviděli, snad… kdo ví… Ale přesně v tu cchvíli, kdy mi Křéma podával k pozdravu ruku, kterou se nedržel za pohmožděný nos jsem se prostě poblil. Vypadalo to, jako by se ve mně nějaký permoník právě prokopal k artézské studni. Pivo, hranolky, rum a bůhví co ještě, všechno jsme to cáknul na Křému… A přiznám se, že jsem se trošku styděl… Ale co… alespoň bude Křemen na svůj návrat domů dlouho vzpomínat a vy si snad zapamatujete, že mě nemáte samotnýho nikam pouštět a že když už vám jednou zavolám, že máte jít kalit se mnou. Píno
Před opuštěním této stránky prosíme o vaše ohodnocení článku
známkou 1 až 5 (1 = super článek, 5 = už nikdy víc)
Vaše komentáře
Datum:
02.12.2003,
Autor:
Píno
Tak tu Helču ti Michňo fakt nežeru,-) Poznal jsem Tě... Hahahaha..
Datum:
25.11.2003,
Autor:
Helena Hejdukova
Ten keca....Helca
Datum:
21.11.2003,
Autor:
jorge
Tyyy blaho dost slusny. jeste ze jsem rad ze jsem sam v kancelari a ze mam pevny sverace. to je fakt storry. vsemu verim vsakjen tomu s tim 5tikilem.
Datum:
12.11.2003,
Autor:
Píno
To víš... podívej se, jakej vobraz jsem si vypracoval už takhle... a to nikdo neví, že mezi Jihem a Motorem nebylo jen Béčko, ale ještě Pipo nebo jak se ot jmenuje.-) Jinak dík...
Datum:
12.11.2003,
Autor:
Frenky
Me si zaskocil.... Nezminil jsi se o Becku a o tom ze kdyz jsi tam dorazil jsi nam vsem furt rval jak jsi zhubnul.... TY Tlustochu :-) Jeste jedna cesta zkrz Spanelsko a budes ten nejhubenejsi Pino pod spanelskym sluncem..... Jinak slusny narez....
Datum:
11.11.2003,
Autor:
Káčula
A já tu teď kvůli tobě ze sebe udělala debila ..:) Plná učebna lidí a já tady dusim smích už od Bardovy reportáže .. neudržela jsem ho.( Stejně jako jsi neudržel ty hranolky:) A hrobové ticho studijní učebny bylo proříznuto desítkou nechápavých a udivených pohledů .. na mne .. Tohle mi nesmíte dělat! Ale nutno podotknout, že to muselo být setkání vskutku procítěné:)..Krásný..:)
Datum:
10.11.2003,
Autor:
Bard
Mě si taky rozbrečel...Opravdu smutnej příběh..... :-)
Datum:
10.11.2003,
Autor:
Monty
Teda Píno, normálně jsi mě teď smíchy rozbrečel:)
Datum:
09.11.2003,
Autor:
Aktíf
ze života:))
Datum:
07.11.2003,
Autor:
Claar
Tak to je doooost vostry, jen tak dal PINO!!!!!!!!
Datum:
07.11.2003,
Autor:
Pejda
Velikánská pochvala!!!!