Ráno nás budík vzbudil v půl desáté. Já jsem byl celkem fresh, ale nedá se to tvrdit o Claarovi, který vypadal nedobře. Nemyslím si, že bych po pomlouval, ale sám o sobě prohlásil, že vypadá nějak napuchle. A taky vypadal. Naštěstí jsme spali u Mlaska, který se na rozdíl o jiných ubytovatelů o své návštěvy stará a připravil nám báječnou snídani! Nechci se tím nějak dotknout Barda, také on je skvělý hostitel, ale snídani nám nikdy neudělal. Ale asi to bude tím, že většinou měl dost starostí sám se sebou. :-) Udělal nám tedy vajíčka se špekem a k tomu výborný čaj. Claara to postavilo na nohy a to už dole zvonil Houba, který prohlásil, že se s námi pojede na rallye podívat.
Dali jsme se tedy do pořádku a vyrazili Claarovým dvoumístným vozem Renault Kangoo ve třech. Chudák Houba musel vzít povděkem za místo v boudě na našich schodech. Původně měl s námi jet i Bard, ale nejel, očividně ještě nebyl vyspaný. Mlask již na začátku prohlásil, že auta ho nezajímají a chvíli po našem odjezdu si sednul k počítači a celou dobu pařil hry. Claar za volantem si hned dal cígo a do něj si pochutnával na Semtexu. Do toho si stěžoval, že mu nějak není dobře a jestli to náhodnou také neznám. Neznám. :-)
První problém byl v Podlesí, kde již byla zavřená silnice a pořadatel nás nechtěl pustit dále. Naštěstí má Claar velmi vyvinutý smysl pro komunikaci, zašel za policajtem a překecal ho, aby nás pustil dále. Nutno říct, že přitom překecávání stál radši asi tři metry od policajta, měl v sobě několik tic taců a držel si ruku před pusou. Policajt mu to sežral a tak jsme jeli dál. V Obecnici jsme najeli do vojenského pásma a říkali si, že po té, co jsme v noci na stejném místě zabloudili, tak že něco podobného se nám za světla stát nemůže. Stalo se nám to i za světla. :-) Na místě, kde normálně projede asi tak pět aut za rok, byl větší provoz než na D1 v Průhonicích v pondělí ráno! Zaparkovali jsme, nasadili na záda schůdky a vyrazili na RZ (pro nezasvěcené – rychlostní zkouška). Protože jsme si trasu prohlédli již o den dříve, tak jsme věděli, kam se postavit a měli jsme super místo. Z něj jsou také první fotky v galerii. Fotky nafotil Claar, který si neustále stěžoval na moc světla, málo studeného pití a celkově na kocovinu. V mezičase nám Houba vyprávěl o americkém fotbale a jeho závažných úrazech. Myslím, že tím udělal velkou radost Claarovi, který poznal, že jsou na tom lidé výrazně hůře než on.
Stáli jsme tedy na mostě a koukali na první závodníky, kteří se kolem nás proháněli takovou rychlostí, že jsme tam stáli jenom s otevřenou pusou. Prostě kdo umí, ten umí. Claar vyvíjel teorie, jak na jeho Kangoo namontuje kola 18tky, polepí boudu reklamami a dozadu přidělá pořádné křídlo, aby auto pěkně sedělo na silnici. Pak si uvědomil, že by se to asi nelíbilo jeho šéfovi a tak od této revoluční myšlenky upustil. Po většině aut jsme se vydali zpět k autu a přesunuli se na další RZ. Cestou jsme se zastavili u startu jedné RZ a obdivně pozorovali, jak může taková obyčejně vypadající Felicia nebo Fabia zrychlit. Neskutečné!
Před další RZ jsme nabrali u Hypernovy Barda, který již na nás čekal, posílili se menší svačinou a vyrazili do Podlesí. Tam jsme odstavili auto a vyrazili do Orlové, kde jsme si o den dříve vyhlédli pěkné místo. Ovšem museli jsme jít docela daleko pěšky a to v pořádném vedru (kdo by kdy řekl, že koncem září může být takový hic?). Nadával na to hlavně Bard, který si notoval s Claarem, že jim je blbě a kam že to vlastně jdou? Když jsme dorazili na místo tak jsme zjistili, že v noci místo vypadalo výrazně lépe než ve dne. A k tomu bylo místo velkoprostorově uzavřeno. Jediné divácké místo bylo mezi kravinci na poli, nic moc. No nic, po průjezdu české špičky jsme se sebrali a vyrazili na jiné místo. Docela jsem koukal, kolik lidí cestou zdravilo Houbu. Hlavně docela pohledné a mladé Příbramačky, asi je Houba v Příbrami docela dost playboy! A není se čemu divit. I toto další místo ale bylo nic moc, jediná zajímavá věc byl asi policajt, který měl dávat pozor na neposlušné diváky (na celé rallye jich bylo hodně málo, teda těch neposlušných) a místo toho se sbližoval s jednou blonďatou mickou. Nakonec nám zmizel z dohledu a našli jsme ho až o kousek dále, jak s tou mickou leží vedle sebe na poli. Jo, takovou službu by si asi nechal každý líbit!
Rozhodli jsme se tedy pro přesun a to do servisu. Bard ale prohlásil, že toho má dost a že se jede domů vyspat. Vysadili jsme ho doma a vyrazili do letiště do servisu. Servis byl velmi pěkně položen kousek za Příbramí a divácky velmi atraktivně zpřístupněn. Prohlédli jsme si tedy servis celé špičky, odborně podebatovali a vydali se zpět. Před vjezdem do servisu čekal ale jeden závodník a pro zkrácení dlouhé chvíle pouštěl diváky za volant svého závodního speciálu. Houba neměl zájem, neustále pokukoval po velmi pěkném Subaru, které se mu MOC líbilo, já jsem sice zájem měl, ale nedokážu si představit, jak bych se do auta tím malým otvorem mezi dveřmi a rámem vsoukal a tak jediný z nás se do Escortu nacpal Claar. Fotku pro jistotu přikládám.
Tou dobou volal Píno, že by se chtěl podívat na rallye s námi, ale bohužel, již nebyl čas. Byli jsme totiž na cestě k první noční rychlostní zkoušce, která nás eminentně zajímala! Claar opět překecal pilného pořadatele, aby nás pustil dále a tentokráte se ani nemusel před ním schovávat. Dorazili jsme tedy do Smolotel a zjistili, že tentokráte jsme na místě snů. K trati to bylo asi minutu pěšky, hned vedle hospoda a k tomu parádní zatáčka! Super. Trpělivě jsme vyčkali příjezdu předjezdců a už jejich výkon ukazoval super podívanou. Ovšem ve srovnání se závodníky to byli pouzí amatéři. Do ticha a tmy večerní vesnické návsi se z ničeho nic začal blížit obrovský řev závodního WRC, doprovázený neskutečnou světelnou zdí, ze které se po průjezdu okolo nás vyřítilo auto s doruda rozžhavenými brzdovými destičkami. Obrovskou rychlostí za přispění ruční brzy se obtočil okolo traktorové gumy a během malé chvilky zase zmizel za domy. Okamžitě po jeho zmizení se ozval obrovský řev, pískot a potlesk absolutně nadšených diváků, samozřejmě včetně nás. Takto to pokračovalo až do příjezdu Octavie WRC, která se přihnala též velmi rychle, ale jezdec už obrovskou pneumatiky z traktoru neminul, lehce se jí dotknul pravým předním kolem a již se převrátil na střechu a zpět na kola přesně mezi dva stromy. Celá náves okamžitě ztichla, aby během chvíli vybuchla řevem a jekotem absolutně nadšených diváků. Celá akce trvala pouhých dvacet sekund, během kterých jezdec přijel, převrátil se, znovu nastartoval a opět zmizel ve tmě. Něco takového se každý den nevidí, ale jednoznačně stojí zato. Pokud to někoho zajímá, může se podívat na video z celé akce.
Ale to nebylo všechno. I ostatní jezdci se před nadšenými diváky nenechali zahanbit a ukazovali to nejlepší z jejich umění. Jenže ne všichni to zvládli. Jeden jako by ani nevěděl, že nějaká zatáčka na něj čeká a na náves se přihnal rovně. Přeskákal několik traktorových pneumatik, přitom poškodil podvozek a pomalu zmizel za vesnicí. Nemohl ale dojet daleko, když jsme ho později našli v hospodě, kde zapíjel smutek nad ukončením soutěže a drsně tam kalil. :-)
Nadšeni místem jsme zůstali ještě na jeden průjezd, ačkoliv od poledne klesla teplota snad o dvacet stupňů Celsia a byla nám pořádná zima. Jezdci jako kdyby to věděli a naše čekání odvděčili parádní show. Cestou zpět jsme se již těšili na večírek k Mlaskovi. Houba ale toho měl dost, hlavně měl druhý den zápas, takže jsme ho vysadili doma a dorazili k Mlaskovi. Jaké ale bylo naše překvapení když jsme zjistili, že u něj v bytě je neskutečný klid. Většina lidí po včerejší drsné kalbě odvolala svou účast a tak jsme v bytě narazili na Mlaska, Barda, Káčulu a Monty. Hráli „Dostihy a sázky“ a do toho kalili víno. Bard s Mlaskem nadávali na Monty, která je obrala o všechny peníze a ještě se tomu smála. Holky se ale docela brzo zvedli (no jak se to vezme, my jsme dorazili asi v půl dvanácté, takže zas tak brzo to být nemohlo) a Bard zůstal. S Mlaskem otevřeli láhev slivovice a pustili se do ní. Protože měli už dost vína v sobě, tak je slivovice dorazila. Celý večírek tedy ukončil Bard, který si lehnul do stejné místnosti jako já a neustále něco vykřikoval ze spaní. Prostě s Bardem je sranda!