Návštěva vinného sklípku
(Autor: Bard)
Často jsme se o tom bavili, ale dlouho se nenašel nikdo, kdo by tuhle velkolepou myšlenku
uskutečnil...Pak jsme ale jednou takhle s Tůmičem navštívili (pro změnu) proslulou
příbramskou Jihočeskou restauraci, kde jsme řádně zakalili a při tom se dohodli, že dost
bylo žvástů a že tedy vezmem osud do svých rukou a naplánujem návštěvu některého z
moravských sklípků.
Tak jsme tedy udělali...Hlavním manažerem a organizátorem zájezdu se tedy stal Tůmič. Já
jsem ho celou dobu morálně podporoval, aby se nezhroutil při vyjednávání s majitelem jednoho
sklípku, který jsme si vybrali přes net..
Ačkoliv bylo dohadování obtížné, nakonec jsme přeci jen obdrželi sms s potvrzením objednávky
sklípku pro 20 lidí. Šlo o AB sklípek v Bořeticích na jižní Moravě.
Z původně plánovaných dvaceti lidí tři odpadli, takže jsme nakonec vyrazili v sedmnácti, ale
i tak je to číslo nevídané.
Expedici Sklípek tedy podstoupili následující nadějní vinaři : Tůmič (vedoucí výpravy,
řidič), Bard (kustod, řidič), Frenky(kalič,řidič), Standa (plzeňák a řidič), Andrea (Standy
žena, plzeňačka), Káčule (slivovicová víla), její setra Monty, Kuba(plzeňák,hlavní role byla
odhalena až později...) a dále Michňa, Pavka, Učitelská, Linda, Monča (Frenkyho žena -
tvrdí, že se jejich příjmení shodují náhodou, ale znáte to..), Tůmičova ségra Martina, Jane
(známá to pražská kalička), Mlask a Paška Raška (Tůmičův kámoš z dalekého severu..).
Jelikož jednotlivá auta vyjížděla z různých míst, dali jsme si sraz na dálnici U Třech,
posléze Pěti a po konečné konzultaci dokonce Devíti křížů na D1 kousek před Brnem. Zde jsme
se s úspěchem srazili dokonce o půl hodiny dříve než jsme počítali (což ovšem není nijak
nepochopitelné, když ani jedno auto neřídil pražák a tudíž jsme nemuseli na nikoho čekat:-))
V motorestu jsme si dali jen lehké občerstvení a vyrazili dále.
Další zastávku jsme udělali ve Velkých Pavlovicích, proslulé to jihomoravské obci. Tam jsme
se sešli též bez větších problémů, i když někteří jedinci tvdili, že jsme jim schválně
ujížděli, což samozřejmě nebyla žádná pravda:-)
Po několika telefonátech s majitelem jsme našli sklípek. Jaké bylo naše překvapení, když po
dotazu na jednoho z místních, kde že se nachází onen vinný sklep, jsme dostali odpověd : "To
jedete k tomu grázlovi!" Sice nás to překvapilo, ale nenechali jsme se rozhodit.
Našli jsme sklípek a Tůmič ještě s někým vyrazil dovnitř za majitelem. Po chvilce se
vrátili, že se jedem ubytovat, že mu popsali cestu.
Opravdu jsme nečekali, že cesta k místu, kde jsme měli přenocovat, bude trvat půl hodiny
autem a bude v úplně jiné vesnici. To už někteří žízniví jedinci začínali být nervózní a
vyhrožovali, že se vyspí mezi sudy ve sklípku. Pavka dokonce vytahoval z kufru auta svůj
vandry ošoupaný spacák se slovy: "Já věděl, že se bude hodit!"
Když jsme dorazili na místo přespání (po cestě jsme se asi čtyřikrát otáčeli a hledali
správný směr), překvapila nás majitelka ubytovny slovy, že jí pak sklepmistr zavolal
předchozí den večer, že potřebuje bydlení asi pro 15 osob! To už jsme byli docela dost
naštvaní a někteří kaliči prohlašovali kacířské myšlenky jako že dorazíme do sklepa a
rozštípem majiteli sudy, aby na naší návštěvu nezapomněl:-)
Po ubytování jsme vyrazili zpět do skípku. V této chvíli bych rád upozornil, že se na mě
s Monty celá výprava vykašlala a zmizela v autech než jsme stačili projednat poslední
podrobnosti s paní domácí. S menšími problémy jsme dorazili zpět ke sklípku.
Tam nám byly ovšem dříve než jsme stačili vznést akékoliv protesty zacpány huby grilovaným
masem, což nám poněkud zlepšilo náladu. Dostali jsme oddělenou část sklípku (kupodivu nad
zemí a nikoliv pod ní), abychom mohli nerušeně hrát na kytary a do toho pět našimi denně
pilovanými hlasy..
Najedli jsme se, popili první sklénky vína a vyrazili dolů do sklípku na koštovačku. Tam do
nás Děda (pracovní název pro sklepmistra) lil jednu sklenku vína za druhou, jejichž vůně,
chuťe a značky jsem asi po třetím kole zapomněl, jelikož dál mi všechna vína splývala.
Vyčnívalo z toho akorát jedno červené, které Pavka trefně nazval Lepí-M. Ano, tohle víno,
bylo podle vůně tvořeno minimálně z 30 % acetonem. Tůmič ho tipoval na ročník 6002 (kdo se
vyzná v nátěrových hmotách, ví o čem mluvil:-)
Hlášku večera ovšem pronesla Linda, která poté co Děda začal nalévat vína nevalné vůně a
chutí, vznesla nahlas dotaz do pléna: "Kam to lejete?" Děda stál tou dobou přímo za jejíma
zádama s koštýřem v ruce:-) Někteří málo nalití jedinci se v této chvíli začali i stydět. My
ostatní jsme chcípali smíchy...
Na závěr ochutnávky (to jsme v sobě měli odhadem tak litr vína) Děda prohlásil, že jsme si
ještě nezazpívali a že je to prý zvyk. Tak jsme začali tu naší : "Do každé rodiny, dal bych
jednu pípu, ať mámi ví, že sýry nejsou zdravé, že pivo je to pravé, co nás postaví!" Děda
šel do kolen:-)) Pak jsme tedy na usmířenou dali ještě jednu o víně (která to byla už
opravdu nevím, vinař ze mě asi nikde nebude...)
Pak jsme se vrátili do naší kóje v nadzemí a tam jsme lili víno. Bílé bylo celkem pitelné,
ale Děda si myslel, že se nás asi rychle zbaví, když nám začne v džbánku pro červené
servírovat Nátěrové hmoty. To se ale zmýlil. I zkušený pivař totiž ví, že když vám nalejou
špatného vína, vrhne se na zem a vinař je povinen vám nalejt nové lepší. Pavka proto takto
dva plné džbány vrhnul do stráně u baráku a šel do sklepa pro lepší. Poté už se zábava
rozjela a parta se roztrhala do menších skupinek, které se pohybovaly po různých zákoutích
sklípku. Jaké bylo naše překvapení, když Káčule prohlásila Kubu za svého přítele! Poté co
jsme s Michňou a Mlaskem rozebrali její mateřství, ubrali jsme se na bar. A tam to začalo...
Objednali jsme nejprve nějaké vínovice a posléze i ořechovice. Ta mi velmi zachutnala, takže
jsem neotálel a objednával další a další a to s různými účastníky zájezdu. Nejvíc si
pamatuju kalit Tůmiče a Michňu, pozadu však nezůstávali ani ostatní...Michňa se pomalu, ale
jistě seznamoval s místními servírkami, začal jim asistovat na baru, aby je následně
kompletně vystřídal. Do obsluhy se chvílemi zapojoval i Tůmič. To teprv byly potom lampy!
V průběhu večera jsem dostal chuť na kafíčko, tak jsem si ho u Michni objednal. Ten byl ale
neustále zaneprázdněn staráním se o barmanky..Po chvíli se mi povedlo jednu z nich
přesvědčit, že bych si to presso opravdu dal a ona svolila. Poprosil jsem jí o mlíčko. Její
reakci jsem ale opravdu nečekal. Zeptala se : "Mlíčko z pravé kozičky?" a vystrčila hruď,
načež někdo pohotový zareagoval slovy : "Třeba z levý!" a Míšova ruka (jak ho už tou dobou
barmanky oslovovaly) v té chvíli vyletěla do patřičných míst.Co bylo dál už netřeba
popisovat...
Pak jsme se ještě několikrát přesunuli nahoru nad zem a pak opět dolu do sklípku. Nahoře
mezitím hrál Kuba a Káčule na kytáry, takže jsme prohodili pár songů, co máme společně
secvičené (např. Knockin...:-))
Dole ve sklípku to mezitím rozbalila cimbálovka a nutno říct, že se starala o zábavu více
než dostatečně. Hráli výtečně, do toho jim Káčule s Monty pěkně zpívaly a my ostatní neméně
výteční tanečníci obsadili parket. Vykrucovali jsme to doleva doprava, až na našich tělech
nezůstalo ani jedno suché místečko. Patřičně žízniví jsme se stále a stále vraceli na bar,
kde jsme do sebe lili další a další panďuláky.
Po tom, co skončila cimbálovka, nastoupila reprodukována hudba, ovšem neméně kvalitní. Hráli
především Kabáti a různé rockové nátěry 80.tých a 90.let, jako například Hudba Praha se
songem Vona má špinavý záda nebo formace Turbo s hitem Hráč.
Tímto způsobem zábava pokračovala do časných ranních hodin. Někteří jedinci v průběhu večera
odpadli a postupně vytuhávali, někteří odjeli spát vlastním autem a jiní prokazovali svoji
svůdnost (na ženách) a sílu (na místních vidlákách), načež toho druhý den trochu
litovali...
Ze sklípku jsme odcházeli jako poslední, když nám majitel zavolal taxi - transita, který nás
vezl na ubikace. Ještě před tím však Tůmič "zkontroloval" místní udírnu a objevil tam dva
hrozny námi objednaných klobás, které před námi majitel zatajil. S pocitem podvedených jsme
klobásy naházeli do kufru našich zaparkovaných aut. Zadostiučením nám bylo, že jsme za
zmíněné pochutiny nezaplatili:-)
Řidič se nás dotázal, jak máme zaplacení tága domluveno s majitelem, tak jsme rezolutně
prohlásili že je to v režii sklípku. Řidič tímto ovšem nebyl nijak uspokojen a stále něco
babral. Po našem vystoupení z auta ještě jednou na nás apeloval slovy: "Kdo mi to zaplatí?"
Načež některý podnapilý člen zájezdu prohlásil : "Pánbůh Vám to zaplať!" Poté jsme vyrazili
spát.
Než jsme se však odebrali ke skutečnému spánku, prohlásil Pavka, že je mejdlo na pětce, načež
vstal a šel obstarat zmíněný mejdan do pokoje, kde spal už několik hodin Michňa s Mlaskem.
Michňa poté vyrazil ve slipech a s polštářem v ruce chodil z pokoje na pokoj a opakoval něco o
rozbitejch kolenech...a také že je rozbitá měl, ale jak se mu to stalo, to se musíte zeptat
jeho, protože nám to nebyl schopen říct:-) Finální Michňův kousek byl ovšem "načnutí"
ananasu, který jsme ukradli ve sklípku. Prostě ho narval do huby a vykousnul kus kůry:-))
Druhý den si stěžoval, že ho kromě kolen a dalších povrchových pohmožděnin a škrábanců nějak
bolí zuby a přitom vůbec neví z čeho...
Ráno jsme se probuli celkem v pohodě, až na Lindu, které se neudělalo zrovna dobře, znáte
to, občas to zkrátka nesedne a Mlaska, který na tom byl nápodobně. Po odevzdání klíčů od
ubikací jsme vyrazili na zpáteční cestu. Někteří z nás se stavěli ještě ve klípku pro víno a
především řidiči pro svá auta, která tam zůstala od minulého dne. Když jsem odevřel mazdu,
myslel jsem, že jsem vlez do udírny, vůně klobás sálala do všech stran. Vzpomněl jsem si co
mám v kufru a rychle raději od sklípku zmizel, aby po nás majitel náhodou nechtěl něco
zaplatit:-)
Cestou zpět jsme se už rozdělili, takže akorát vím, že já s Monty, Pavkou a Michňou jsme se
stavěli v Telči, kde Monty studuje, abychom ji zde vysadili. Přitom jsme si prohlédli
historické centrum, které je ovšem v této době značně vylidněné..
Zbytek cesty proběhl v klidu, akorát se nám dělalo postupně a na střídačku blbě, ale nikdo
už nevrhnul...
Domů jsme dorazili okolo sedmé hodiny. Byli jsme uvanení, ale měli jsme skvělý pocit z dobře
vykonané práce.
Takhle pěkně jsme se už dlouho nezlili.......
Před opuštěním této stránky prosíme o vaše ohodnocení článku
známkou 1 až 5 (1 = super článek, 5 = už nikdy víc)
Vaše komentáře
Datum:
28.02.2005,
Autor:
Andrej Pazderka
Vážení pánové, nevým o jaký lidi se jedná ve sklípku, zkuste nám to poslat mailem, info@absklipek, a chtěl bych vidět ty vína jak říkáte octová, že si nevymyslíte jiný blábol, s pozdravem AB Sklípek, tel 608 12 90 62
Datum:
21.08.2004,
Autor:
Mc´Macianky
No celkem to jde ale na piču
Datum:
27.11.2003,
Autor:
Učitelská
Pozdě, ale přeci. Teda bratře musím uznat, že máš opravdu prozaické střevo. Článek zcela vystihuje průběh a atmosféru této velmi zdařilé akce. Mohlo by se zase za čas něco podobného zopakovat.
Datum:
18.11.2003,
Autor:
Pecan
Fakt bomba akca!! Vůbec nic si z ní nepamatuju. Ešče že sem si lósknul hen-ten článek a dostal se do obrazu! V kombinaci s tym, co sem už slyšel od Káčuly, je to dost děsivé příběh. Až budete dělat podobnó akcu negde v pivovaře, déte ně věděd. Ač su z jižní Moravy, su pivař. Váš taktické ústup od vína ke kořalce sa ně víc než zamlóvá! Tož až bodete zas neco vyméšlat, déte ně vědět. Neco takého si vícekráte nemožu nechat ujít!!
Datum:
15.11.2003,
Autor:
Michna
Datum:
11.11.2003,
Autor:
Monty
No, poslední dobou, jak si takhle čtu ty články, tak se fakt zas skvěle bavim...A to je co? No, to je skvělý!!!Tahle akce fakt stála za to...Věřili byste tomu, že jsem až do teď nevěděla, že maj ve sklípku vsakovací zdi? Fakt výborně vpíjely ten hnusnej odlakovač...Jinak cesta zpět byla zajímavá...A tímto bych také chtěla poděkovat chlapům, kteří se mnou vydrželi tak dlouhou dobu v Telči...Fakt musim říct, že sotva courali nožičky...Já sama pak zalezla na pokoj a švihla jsem sebou do postele a spala jak nemluvně až do rána...Takže - skvělá akce a děkuji organizátorům!!!
Datum:
11.11.2003,
Autor:
Píno
Super, Pavlíku... jsem rád, že se to zase dalo do pohybu... jupiiiiii...
Datum:
11.11.2003,
Autor:
Tůmič
Nakonec jsem zplundroval jenom sám sebe. Jenom štěstí, že v neděli už nepokračovala akce Kryštof, protože kdyby zastavili naše auto, tak nás tam všechny na místě postřílej. Představte si 4 vožralý spící lidi, ze kterejch neskutečně táhne chlast a pátej (nejvíc zlitej), kterej dokonce řídí :-)
Datum:
11.11.2003,
Autor:
Káčula
Tyjo... fakt výbornej článek! Jen chci ještě připomenout tu story, jak Tůmič vyhrožoval, že jestli do dvou minut nepřijede tranzit," tak mu to tady všechno zplundruju !" Pak málem urval vlaječku co visela nad vchodovýma dveřma do sklípku:) Byla to výborná akce a já tímto strašně moc děkuju všem, kteří mi umožnili tam jet! Bylo to vážně bomba!
Datum:
11.11.2003,
Autor:
Jane
No Pavle, slušný článek! Až jsi mě překvapil, kolik podrobností si pamatuješ. Jen by mě zajímalo, co napíše Mlask, jelikož si ho pamatuju jen jak dává čelo...