Fotbálek v Příbrami s pražskou smetánkou
(Autor: Pejda)
Tak v sobotu přijela do Příbrami pražská smetánka Aktíf a Pejda. Důvodem bylo konání fotbálku na Fialce, který byl součástí přípravy na podzimní sezonu Arseanalu. K tomu je zapotřebí dodat, že Arseanal měl v pondělí sehrát další přípravný match s Mučkem a jeho partou, k tomu ale z důvodu záplav nedošlo. A asi je tomu dobře, protože bůhví, jak by to dopadlo. Do Příbrami jsme tedy přijeli s Aktífem přesně v pět hodin, vystoupili jsme z autobusu a vydali se k Bardovi se převléknout do fotbalového. Aktíf sice celou dobu povídal něco v tom stylu, že můžeme jít na hřiště rovnou a v ušetřeném čase si dát na Fialce jeden Budvar (jen pro informaci, o korunu zdražili). Naštěstí se mi podařilo ho přesvědčit, že si dáme Budvar po zápase a to nejeden. Dorazili jsme tedy k Bardovi, který se vzpamatovával z předchozí noci, kdy byl s Tůmičem kalit na svatbě Bardova bratrance.
Na fotbálek dorazili tito fotbalisté: Bard, Tůmič, Maty, Michňa, Houba, Aktíf a Pejda. Asi po hodině hry se k nám připojil i José, který přišel rovnou ze šichty v teplárně. Nejdříve jsme hráli tři na čtyři a to v sestavách: Aktíf, Pejda a Michňa, na druhé straně potom Bard, Tůmič, Houba a Maty. Poté se přišel José, tak jsme mužstva znovu předělali. Velmi pozitivně překvapil Aktíf, který si nazul Měkkýšovi kopačky (jsou menší) a hned to na jeho hře bylo znát. Vypadá to, že Arseanal má ve svých řadách talent netušených rozměrů! Poté nám ale hru zkazil Dědek. Teď se sice ptáte, kdo to je, takového člověka neznáme. Byl to takovej starej typ, co nás viděl z okna a přišel se synem, že si chtějí zahrát. Vzali jsme je tedy mezi nás, protože jsem si od toho slibovali větší zábavu. Ale očividně jsme se zmýlili. Dědek sice fotbálek docela uměl, ale nikdy nikomu nenahrál, neustále na nás řval a pálil strašné rány. Jeho syn sice na nikoho neřval, fotbal ale neuměl a většinou jenom překážel.
Fotbálek jsme tedy asi po dvou hodinách opustili a ještě před očistou těla jsme se vydali na Fialku na jedno. A jak chutnalo. Potom jsme se převlékli a vydali k Mlaskovi na večírek. Cestou jsme potkali Káčulu a Zuzku a společně jsme k Mlaskovi dorazili. Mlask z nás měl strašnou radost a hned nás začal hostit. Slaninou, chipsy, okurkami, slivovicí, třešňovicí, buráky a dalšími věcmi. Prostě Mlask je hostitel jak se sluší a patří. A abych nezapomněl, za chvíli dorazil i Píno, který se nedávno vrátil z Velké Británie. Zjistili jsme, že ale nemáme žádné pivo a tak jsme pro něj poslali Káčulu, Zuzku a Radku. Holky se celkem ochotně vydaly do hospody jménem „Srub“. My ostatní jsme se mezitím začali nalévat slivovicí a třešňovicí, hlavně Aktíf v tom vynikal. K tomu nám Mlask pustil na videu film „Black Hawk down“. Bard mi o tom vyprávěl, že se jedná o zajímavý film s válečnou tématikou. Sice jsem u něj usínal, ale i obávám se, že i kdybych ho sledoval, že by mě asi moc nezaujal. Herecké výkony špatné, kamera bídná, zvuk katastrofální, trikové efekty nevalné. Celkové hodnocení: 2 body z 10. Takže nic moc. Zajímavé na filmu ale byli titulky. První část titulkoval nějaký Slovák, který měl s češtinou malé, ale o to zajímavější. Druhá část filmu byla problematičtější, titulky fungovali asi tak z 10 procent. Ale mnohem zajímavější byl překlad, byl přímo katastrofální. Protože přeložit „flash light“ jako bleskové světlo, tak to je vrchol.
Během filmu jsme též zjistili, že holky jsou v hospodě asi už hodinu a stále nejdou. Mlask tedy vzal telefon a začal je obvolávat. Káčulin mobil zvonil na chodbě, Zuzčin v kuchyni a Radčin vedle v pokoji. Když pak asi po dvou hodinách dorazily, tak měly docela dost upito, ale zase na druhou stranu pivo přinesli. Pustili jsme se tedy do druhého filmu, „Lost highway“ od Lynche. To ale byl ještě divnější film, taky co bychom od Lynche mohli čekat. Postupně všichni u filmu usnuli, vlastně jsem vydržel koukat jenom já a Bard. Mlask do toho začal ještě nehorázně chrápat. Asi ve tři jsme se zvedli a vypadli ven s tím, že si někde ještě jedno dáme.
Ale přeci jenom, ve tři ráno už má většina hospod zavřeno. Ovšem na Fialce nás nezklamali, otevřeno bylo a pivo jsme také dostali. Jenom Káčula si dala vinný střik. Když jsme si ale chtěli dát další, tak už pingl prudil, že za chvilku zavírá. Pak stačilo jenom říct, že asi zavoláme Českou obchodní inspekci a hned jsme měli další Budvar před sebou. Bard se s ním docela dost loudal, ale za to ožil Tůmič, který u Mlaska spal a neustále chtěl odcházet. Na Fialce se probudil a prohlásil, že jdeme kalit k Bardovi. Bard byl pro a tak se šlo. Káčula chtěla sice jít domů, ale neměla ani nejmenší šanci. Aktíf jí prostě chytil za ruku a k Bardovi ji odtáhnul. Maty mezitím skočil domů pro flašku Ferneta, kterou měl připravenou do Chorvatska. A také vzal nějaký ten spacák. Fernet jsme začali sprostě kalit a do toho jsme asi dělali strašný bordel. Chudáci Bardovi sousedé, jestli tam tohle to musí poslouchat neustále, tak to asi nemají jednoduchý. A že Tůmič s Bardem poslední dobou kalí neustále, tak to každý přece ví. Káčula byla docela v pohodě, jenom do Aktífa neustále píchala nějakou mačetou a mě kopala do ledvin, ale jinak to bylo v klidu. A výtečná byla i Bardova hláška. Šeptal: „Budeme brutálně kalit, ale budeme u toho strašně potichu“. Poslední slova už ale řval tak nahlas, že to musel slyšet celý barák. Když došel Fernet, tak jsme přemluvili Barda, že začneme kalit jeho slovenská piva. Museli jsme mu ale slíbit, ale že je tedy spolu s ním budeme hodnotit. Bard totiž píše velikánský článek o kvalitě (nebo spíš nekvalitě) slovenských piv. Docela nalitý jsme tedy zkoumali design, čuchali k pivu a povalovali jsme pivní mok na jazyku. Nejlepší v tom byl Aktíf, který vyváděl jako moravský koštovač piva. Taky Tůmič nebyl špatný, pivo hodnotil a zapisoval do sešítku společně s Aktífem. Bohužel jsme ale ráno zjistili, že nikdo není schopen po nich cokoliv přečíst a Káčuliny zápisky se také nedají použít, protože tam píše něco o Aktífovi. Takhle pokračovala kalba do ranních hodin, bylo asi tak osm, když jsem nějak vytuhnul. A bylo to proto, že jsem navrhoval, že půjdeme kalit na Fialku. Všichni souhlasili, ale pak jsme zjistili, že tam v neděli otvírají až v deset ráno. A to by asi nikdo nepřežil. O tom, jak to byl náročný večírek svědčí to, že ani Maty, který bydlí o dvě patra na Bardem a ani Tůmič, který bydlí o pět pater nad Bardem, nebyli schopni se dobelhat do vlastní postele.
Ráno mě probudilo to, že někdo po mě šlapal. Byla to Káčula, která myla nádobí a lila po mě vodou. Pomalu jsme vstali a nasnídali se. Aktíf potom vyhlásil, že jdeme hrát fotbálek. Dobelhali jsme se tedy na hřiště a začali hrát. I když to je asi nesprávné slovo, protože kocovina na nás byla znát. Asi po 30 minutých jsme už sotva dýchali a byli totálně zpocení. Když už jsem toho měl dost, tak se na obzoru objevil Dědek a jeho dement…..
Před opuštěním této stránky prosíme o vaše ohodnocení článku
známkou 1 až 5 (1 = super článek, 5 = už nikdy víc)
Vaše komentáře
K tomuto článku není dosud žádný komentář.