Je tu opět doba večírků: VěraŠ slavila narozeniny
(Autor: Pejda)
Minulou středu mi přišla na telefon SMS od VěryŠ. Stálo v ní plus mínus následující: Slavím v Demijonu narozeniny, přijď. A asi za půl hodiny přišla další zpráva: zapomněla jsem připsat, že v sobotu. Takže bylo jasné, že na sobotní večer mám již program. A to všechno po tom velmi náročném večírku v pátek v Příbrami.
Cestou na večírek, na který jsem jel o trochu později, protože jsme se potřeboval zotavit z náročného dne, kdy jsem například cestou autobusem z Příbrami vyslechnul strastiplnou a hlavně velmi krvavou historku o náročném a velmi dlouhém porodu, kterou vyprávěla jedna zdravotní sestra její kamarádce. A že to všechno vyprávěla do nejmenšího detailu. Řeknu vám, že když slyšíte takovou hrůzostrašnou historku po pořádně propařené noci v pořádně se pohupujícím autobusu není žádný med. Ještě nyní mi z toho jde strach po zádech. Takže když jsem se později vydal do Demijonu, tak mi volal Claar, že není dopitej (to je zajímavý, kolikrát jsem od něj tuhle větu už slyšel) a že potřebuje se dorazit. Takže jsem si s ním dal sraz v metru. Claar mi povídal velmi zajímavou historku o Pasífovi, který byl v sobotu na Letenské pláni demonstrovat za legalizaci marihuany. Tam Pasíf potkal člověka, který je v celé scéně znám pouze pod přezdívkou „Smoke a lot“. Ti bystřejší z vás asi již vědí, kam že to mířím…..
Dorazili jsme tedy do Demijonu, který byl tak akorát zaplněn. K osazenstvu lze napsat následující. Samozřejmě oslavenkyně, které to slušelo snad ještě více než obvykle, pak její výborná kamarádka VěraL, Ifa a Džidži, Vendula, Ondra, Radek a pak ještě další tuna mě neznámých lidí. Hlavně spoluhráčky z týmu HC Hostivař. A pokud se nepletu, tak tam byla i nějaká ta soupeřka. A abych nezapomněl, samozřejmě že tam seděl i Štěpán. Za barem pracoval Dědek. Zábava plynula v těžké pohodě, oslavenkyně se očividně velmi dobře bavila.
Štěpán si neustále na něco stěžoval, jako že přestal chlastat a tak že to dneska nevidí na moc dlouho, neustále provokoval s hláškami typu: „a k čemu Ti bude ženská? vždyť to je vo ničem, pořádný chlapy jenom lejou“. Není se tedy čemu divit, že VěraŠ byla pod palbou otázek: „Jak jsi to s ním dva roky vydržela?“. Odpověď byla jednoduchá: „Sama nevím“. Pak přišel do Demijonu i doktor Moravec, velmi dobře naladěn a obut do luxusních bot značky „Puma“. Do toho ještě neustále blekotal Claar něco ve stylu, že už musí jít domů, protože brzy vstává, ale pokud se nepletu, tak také odcházel na etapy. Tentokráte také velmi překvapil Filouš, který přišel, nebyl oblečen v obleku a hlavně vydržel velmi dlouho, dokud si ho Štěpán v taxíku neodvezl domů. Hlavní hvězdou večera, hned po oslavenkyni byl však Fogl. Tak dlouho připravoval natáčení ve Francii, až mu nakonec došli peníze a musí točit v ateliéru. Do Demijonu tak dorazil až po půlnoci, přijel autem a hned ve dveřích hlásil: „Musím jít přeparkovat, policajti tady pokutujou za špatný parkování“. A opět zmizel. Když se o něco později objevil, posadil se na baru a objednal si „jedno řidičský Míro“, takže místo obligátní dvanáctky dešťovku. Že si dá jenom jedno na chuť a potom bude pít už nealko. Zde si dovolím prohlásit, že to nealko bych chtěl vidět, protože jestli si dobře pamatuji, tak Fogl pil celý večer a celou noc jedno „řidičský“ za druhým. Mezitím se na baru točila oslavenkyně, kterou neustále někdo zval na panáka. Řeknu vám, že nebylo vůbec špatné sedět na baru, kde se neustále motala jedna hezčí holka za druhou a pily jednoho panáka za druhým.
A to jsem ještě zapomněl na mladší sestru VěryL, která mi na Věru prozradila pár doopravdy zajímavých informací, ke kterým bych se jinak asi těžko dostal. :-) Potom dostal večírek těžkou ránu, hudební reprodukce se ujal DJ Ondra a jeho pro většinu z nás těžko stravitelné techno. VěraŠ si ale vynutila změnu, ačkoliv to nebyli Štěpánem tolik prosazované „pomalý vály“. Ale zas tak špatná hudba to být nemohla, když se u toho tančilo a to nejenom na zemi, ale i na stolech. Fogl pil jedno „řidičský“ za druhým a byl v pohodě. Když už se Míra chystal Demijon zavřít, protože řady návštěvníků pořádně prořídly, tak se VěraŠ zhrozila nad mírou světla venku a nad tím, jak se večírek protáhnul. Míra navrhnul, že se cestou domů zastavíme v KFC na menší svačinu. Výborný nápad, ale Fogl měl ještě lepší. Na natáčení koupil velké množství těchto kuřecích dobrůtek a velké množství mu jich zůstalo. Takže jsme se vydali k Foglovu autu, tam jsme se v kufru obsloužili a zasedli do něj ke konzumaci. Poté jsme již za ranního kuropění jenom vyhazovali kosti z okna auta……..
Před opuštěním této stránky prosíme o vaše ohodnocení článku
známkou 1 až 5 (1 = super článek, 5 = už nikdy víc)
Vaše komentáře
K tomuto článku není dosud žádný komentář.